Země kanibalů Marka E. Pochy se naučila jazyku českému

Hororová prvotina výstředního slovenského autora se dočkala překladu ze slovenského originálu. Jak jí čeština sluší?

Mark E. Pocha - Země kanibalů
Vydal: Carcosa, (194 stran) 

Tvorba Marka E. Pochy se postupem času zajímavě rozvětvila. Zatímco (logicky větší) část jeho románů vyšla v domácím jazyce na Slovensku („Krajina kanibalov“, „Kontakt“, „Na dušičky zomrieš“, „Dom 490“, „Svet je plný démonov“), část vyšla rovnou v češtině u nakladatelství Carcosa („Oni“, „Bestie“). To nebývá zase tak časté, ale pro hororové (nejspíš zejména ty mladší) fandy, kterým mohla dělat „slovenčina“ problémy, to byl zajímavý vstřícný krok a Mark u českého vydavatele určitě nepropadl. Důkazem budiž první zásek, který už slovensky vyšel a nyní dostává i český překlad.

Když už pánové chtěli něco takového zkusit, vybrali dle mého ten nejlepší možný kousek. Nově „Zemi kanibalů“ a spolu s ní i „Kontakt“ jsem kdysi zhltnul na jeden zátah a dobře jsem se u nich pobavil. To se u dalších knih už tolik nepovedlo, ale u těchto prvních zářezů je cítit jakási bezstarostnost a přímočarost autora. Milan Žáček mi navíc odpověděl na otázku, kterou jsem si během tehdejší četby kladl. Jestli mi to celé přijde natolik zábavné a vtipné díky slovenskému jazyku, nebo jestli by to fungovalo i v češtině. Ta otázka nebyla vůbec mimo mísu a ani odpověď na ni není jednoznačná.

 

 

Ale přerušme rozjímání nad specifiky jazyků bratří Čechoslováků a pojďme poinformovat i ty, kteří Markovu hororovou prvotinu v originále nečetli. Vysokoškoláci Nina, Marko, Renča, Jojo a Viktor vyrážejí do Peru poznávat život místních obyvatel a co čert nechtěl, osud jim nastrčí do cesty Solomona – místního chlapce, který jim v dobrém úmyslu hodlá ukázat něco z místní nespoutané přírody. Jenže prales tou dobou není zrovna příznivě nakloněn turistickým radovánkám.

Velkou devízou „Země kanibalů“ je specifická parta kamarádů, kterou si brzy oblíbíte a budete s radostí přihlížet jejich hašteření, naparování, nejistotám a později jim samozřejmě budete muset držet i palce. Tohle je autorova silná disciplína, která se v pozdějších dílech začala trochu opakovat, ale tady funguje na jedničku s hvězdičkou. Dalším plusem je atraktivní prostředí džungle, na které člověk v hororech zase tolik nenarazí.

Hned Markova prvotina ostatně naznačila, kde budou jeho silné a slabé stránky. Tenhle chlapík totiž umí zatraceně dobře psát, umí vtipně vyprávět, má oko na postavy, které dokáže popsat tak, že si je oblíbíte a budete je rádi šmírovat. Naopak jeho slabinou je invence a nápad. Tak i „Země kanibalů“ je po hororové stránce jednoduše namíchaná ze scén známých kanibalských filmů a pornostránek. Výsledek je však čtivý a je jen na vás, co od příběhu očekáváte. Pokud se chcete béčkově (bez urážky) pobavit, zklamáni nebudete.

 

 

Na závěr si pojďme zkusit odpovědět na nakousnutou otázku z úvodu recenze. Řekl bych, že pokud máte Slováky rádi a slovenština vám přijde sexy a vtipná, pak bych doporučil původní vydání. Jakkoliv je Milanův překlad bezchybný, v češtině zkrátka slova jako omrvinky nebo cicina nejsou. Navíc je Mark umí skvěle využívat a některé věty jsem si tehdy musel přečíst několikrát a nahlas jsem se jim smál. To se vám u českého překladu nestane. Na druhou stranu působí seriózněji, což pro někoho naopak může být plus. A pokud vám slovenský jazyk při čtení vyloženě překáží, potom není co řešit.

Jisté je, že zase takové množství kanibalských hororů se člověku do rukou nedostane a „Země kanibalů“ je vzorkem, který potěší každého, komu nepřekáží béčkový punc, ale i dobře napsaná nenáročná literární zábava, která je servírovaná na tácu plném lidských údů, krve a semene. Sám jsem zvědavý, jestli dojde na překlady dalších Markových kousků...

 

 

mohlo by vás také zajímat