Report ze sedmého pokračování Prague Gothic Treffen

PGT7_-_headerUž sedmý rok po sobě jsme hostili největší tuzemské setkání příznivců gotické scény - Prague Gothic Treffen. Jak dopadlo? To jsme se rozhodli popsat čistě subjektivní reportáží.

 

 





 

Jen těžko se dá uvěřit, že od malinkaté akce pro pár kamarádů pod názvem Prague Gothic Treffen v malinkatém klubu na Palmovce uteklo už sedm let. Na druhou stranu je radost vidět, jak moc nám tohle organizátorsky nejstarší dítko vyrostlo a kolik lidí oslovilo. Ale nechme nostalgické vzpomínání na jindy a přesuňme se rovnou na Vrch Sv. kříže, kde vpravdě příznivé letní teploty uvítaly první návštěvníky na gotickém pikniku, opět připravovaném ve spolupráci s tuzemskou lolitkovskou komunitou (Ketmaře touto cestou ještě jednou hluboce děkujeme).

Šestnáctá hodina a Praha spalovaná největším nepřítelem goths se zpočátku přeci jen projevila na účasti piknikářů, pozvolna se sápajících ve vysoké obuvi na žižkovskou Parukářku. Jedna věc, ve kterou každým rokem jako organizátoři doufáme, se ale podařila od samého začátku – na rozdíl od ostýchavých skupinek roztroušených po kopci, tak jak si je pamatujeme z uplynulých ročníků, se letošní warm-up bratřil plně v duchu sobotního „Treffen“ názvosloví.

Spooky Cookie

Barevné drobky na dekách spokojeně usazených lolit a černovlasých doprovodů prozradily, že několik přítomných vzalo soutěžní klání „Spookie Cookie“ i letos vážně. Mnohým se travnatý chillout pod žižkovským stromovím zalíbil natolik, že odmítali naplnit své subkulturní stereotypy a zavřít se v letním večeru do temného undergroundu. A není se co divit, že se účastníci pikniku do klubů zrovna nehnali, protože chladivý vítr ve stínu poskytoval ideální úkryt před vedrem a slunečním svitem, který si s alabastrovou pletí goths rozumí jen pramálo.

 


I tak se ale podle plánu začalo v klubech lehce po sedmé hrát, abychom dodrželi časový rozpis. Na Guitar stage, řádně vyzdobené halloweenovými pavučinami, nafukovacími kostlivci a umělými netopýry, se úvodního hudebního slova (a zároveň tak trochu nevděčné role „předskokana“) ujali zástupci našeho Sanctuary.cz DJ teamu. Klub XT3 se tak vydal na cestu od psychobilly a temných jízd divokým západem směrem k chladnějšímu hybnému post-punku a gothic rocku. A co potěší, už během první dvouhodinky hraní se klub příjemně zaplnil a tanečním parketem začaly švihat deathawky téměř celé české deathrockové smetánky. 

Kolem deváté se hudebního oltáře ujala postava korunovaná charakteristickým kloboukem, Frank VollmannFrank The Baptist. Ten se stylově vypravil spíše do klidnějších a experimentálnějších poloh, což sice částečně zredukovalo počet tanečníků pod pódiem, ale stačilo pár energických taháků, a měl je zase všechny zpátky. V tomto netradičním duchu se Frank prodral skladbami až k jedenácté večerní, kdy přišel čas vyhlásit tombolu.

I letos se na lístek za pouhou dvacku daly vyhrát ceny pro milovníka scény ryze praktické i hezké. Ve třech nabouchaných igelitkách tak našly své nové majitele třeba volné vstupy na koncerty Project Pitchfork, A Place to Bury Strangers, Cassandry Complex nebo Angelspit, slevové poukazy do Red Ravenu, věcné dárky a spoustu dalších milých drobností. Během čtvrt hodinky bylo rozlosováno a šťastlivci podarování, nic tedy nebránilo další party jízdě.

V tu dobu už zábava jela v plném proudu i v bývalém Visitoru, který se dnes jmenuje Signal. Klub, který ukončil rekonstrukci pouhý den před PGT a jehož majitelé pár hodin před začátkem řešili převrtaný hlavní přívod elektřiny, tentokrát nabídnul více prostoru pro tancechtivé, a náladu podporující stroboskopy a laser.

djmarkjacksonnapgt
Foto by Murhaaya

Od osmi hodin zde čarovala DJane Evesome, která zahájila mocně hymnou "Assimilate" od Skinny Puppy a není divu, že pomalu začala tanečníky natahovat před svůj pultík. Suverením setem, který lovil ze starých i nových vod, načechrala pozornost před první hvězdou místní stage – Markem Jacksonem – bubeníkem VNV Nation. Kdo si myslel, že jeho angažování bylo pouze kvůli slavnému jménu, musel ihned svůj názor přehodnotit. Mark se s ničím nemazlil a svůj set napálil ze zvláštních kudrlinek nejtanečnějším směrem, přičemž brzy pochopil, že futurepopem zde parket plně nenaplní. Přitvrdil a udělal dobře. Pár reminiscencí na domácí kapelu muselo zaznít, nebylo to ale vtíravé, spíše, jako celý Mark – milé.

Po půlnoci vyměnil pozici za mixem a dvěma CD přehrávači Chris L. z Agonoize, jehož set jsme si mohli vychutnat na Nosferatu Night po vystoupení Dance or Die. Chris prokázal cit pro momentální situaci a vzhledem k mnohem mladšímu publiku než v dubnovou sobotu více přitlačil na harsh notu. Pokaždé se ale na delší nebo kratší dobu vracel k osvědčeným perlám EBM minulosti a doplul tak spolu s osazenstvem klubu do půl třetí. Poté smontoval své nádobíčko Kootcha, tak jak jsme od něj zvyklý, přitlačil na tvrdě taneční notu, kterou měnit s gotičtějšími momenty. Dokázal tak přinutit k tanci zbytek osazenstva než ve třičtvrtě na pět uzavřel hudební program s brzkým svítáním.

Ještě než se vrátíme tam, kde jsme začali, to znamená v kytarové XT3jce, musíme od Signalu projít kolem Baru DIvočák, kde si odbyla na letošním PGT svou premiéru Synth stage. Předámáme slovo jednomu z protagonistů - DJi Daniaelovi:

Prostor pro Synth stage byl zvolen velmi dobře. Ohledně umístění  klubu “doslova na půl cesty“, které umožňovalo korzujícím návštěvníkům při cestě z Electro stage na Guitar stage navštívit zmíněný prostor. Celkově klub působil komornějším dojmem, což vzhledem k počtu návštěvníků vyhovovalo. Nebylo si ani na co stěžovat ohledně zvukové stránky.  Počet cca 25 lidí, ke kterým se tu a tam přidávalo pár dalších… Při střídání DJs byl na parketu stále někdo.

Sice mi přijde, že na Electro/EBM se lidé více odvázali, ale je to pouze můj dojem. Časový rozvrh hraní, který byl rozdělen po 1,5h vyhovoval…poté jsme zkrátili čas na 30 min. Dle mých návštěv dalších dvou klubů bych řekl, že na Synth připadl počet návštěvníků nejmenší. Ale co do počtu to návštěvníci dohnali vřelou zábavou, která byla do 4h raních…(kdy jsem odcházel). Celkově bych ohodnotil večer v Divočáku kladně – hudební přání byla vyslyšena a spokojenost se zračila ve tvářích všech..

Ale zpět do XT3ky k půlnoci. Hlavní hvězdou Guitar stage byla DJská dvojice z Berlína Ian P. Christ, známý z parties jako Death#Disco nebo Ceremonies, a Thomas Thyssen, jedna z nejdůležitějších postav obnovy oldschool kytarových večerů v Německu. A že mají oba zkušeností dost a dost, ukázali v pěti hodinách hraní, které vyplnili na střídačku úplně beze zbytku a zaváhání. Ostatně, na takhle dlouhé „šichty“ jsou pánové zvyklí – každoročně drží několik stovek tanečníků v šachu na WGT v rámci vyhlášené When We Were Young party… a rovnou můžeme nenápadně naznačit, že tomu tak bude i příští rok, navíc i s tuzemským goths dobře známou posilou. Ale to bychom předbíhali…

Přesně podle očekávání střídali Ian a Thomas staré s novými, tanečnější s jinak tanečními a samozřejmě nenechali stranou ani staré mistry typu Sisters, Joy Division, The Damned nebo Nick Cave, míchané třebqa s Ulterior, O. Children a dalšími. A tak se v XT3 tančilo až do čtvrté ranní, kdy jsme se opět nevyhnuli ostentativnímu skládání židlí na stoly utahanými barmany. V půl páté tedy zazněla poslední skladba a všichni se rozprchli do hotelů nebo na noční dopravu. Pro nás ale měl večer skončit až o hodinu později – dekorace a technika se přeci jen sama neuklidí. Ale nejdůležitější je, že jsme se opět mohli shodnout, že se letošní PGT opravdu povedlo. 

djthomasthyssennapgt7
Foto by Murhaaya

Bude tedy pokračování? To si pište! Takovýhle mejdan nás jen tak bavit nepřestane, a dokud ani vás, pořád ho budeme mít důvod dělat. A za to samozřejmě všem účastníkům, kteří přišli podpořit dění na scéně i scénu samu, od srdce děkujeme.

Na závěr ještě pár našich postřehů

1) Přebíhání mezi kluby opět zafungovalo – jen máloco potěší tak, jako potkat v jednu ráno na Koněvce partu vystylovaných goths a halekat na sebe: „Tak jak to jde na electru?“ „Super, jdem se podívat na kytary!“ „Jasně, potkáme se pak u Depešáků!“

2) Máme pocit, že jsme při výběru letošních DJských hostů měli opravdu šťastnou ruku – nejen, že to jsou zajímavé osobnosti s velmi bohatou hudební historií, ale všichni potvrdili i nepopiratelné DJské kvality… a navíc jsou to v drtivé většině případů moc příjemní lidé.

3) S tím také souvisí další pozitivní fakt, že všichni DJové byli z akce a z reakcí vás, návštěvníků, neskrývaně nadšení, což je jasná známka toho, že se československá gotická komunita umí bavit – party hard!

4) Stejně tak jsme ale měli pocit, že nezůstal stranou ani onen důležitý aspekt „setkání“ – pro kroužky debatujících a nadšeně se vítajících lidí se kolikrát pomalu nedalo dostat ani k baru. Čili paráda, přesně v to jsme doufali.

5) Dost nás zaujala skladba návštěvníků – téměř dvě stovky hostí, které se dohromady objevily (což je mimochodem moc krásný výsledek) tvořili zaprvé oldschooleři a pamětníci, kteří do Čech přijeli ze zahraničí (byli tu Němci, Holanďané, Estonci, Irové, Rakušané…) a zadruhé spíše mladší účastníci, z nichž jsme některé viděli na akci snad poprvé. Tradičních českých „starých pák 30+“ letos přišlo minimum (srdečně zdravíme DJe Fakíra, Rava, Jíru nebo DJ Godefroi). Znamená to, že se scéna omlazuje? Nebo že oldschooleři chodí už jenom na své kamarády? Nebo už na to nemají čas? Nebo doba dovolených koliduje s termínem PGT? Nechme se překvapit dalším vývojem…

 

Další fotografie najdete v naší galerii - http://galerie.sanctuary.cz/2407-prague-gothic-treffen-vol7. Video z akce připravuje spřátelený tým VEGA production (děkujeme a těšíme se!).

mohlo by vás také zajímat

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.